V současnosti používané konstrukční systémy dřevostaveb lze rozdělit do tří základních skupin. První skupinu tvoří dřevěné rámové domy, druhou skupinu stavby skeletové a do třetí skupiny můžeme zařadit dřevěné masivní stavby. Každá z uvedených skupin je charakteristická určitými konstrukčními zásadami.
Konstrukce stěn rámových staveb je tvořena nosnou dřevěnou kostrou z opracovaného řeziva, opláštěnou deskovými materiály , které mají výztužný charakter a spolupůsobí při přenosu zatížení s dřevěnou kostrou. Jednotlivé typy staveb v této skupině se liší pouze ve stupni předvýroby, případně v konstrukčních detailech. Vždy však tuhost celé stavby zajišťuje spolupůsobení pláště z deskových materiálů. Tento systém pronikl do Evropy z Ameriky, kde je oblíben především pro rychlou a suchou montáž, jejímž výsledkem je stavba s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi při zachování vysoké variability dispozičního a architektonického řešení. Původní systém byl v Evropě dále zdokonalován z hlediska opracování jednotlivých prvků a prefabrikace tak, aby na stavbě mohl být osazen s minimální pracností a co nejkratší dobou potřebnou pro montáž. Často se můžeme také setkat s termínem „Two by Four", což je označení pro stojky uvedené v palcích.
Z hlediska realizace stavby lze montovanou stavbu s nosným dřevěným rámem provést několika způsoby. Systém „letmé staveništní montáže" spočívá ve stavění z jednotlivých přířezů řeziva a deskových materiálů přímo na staveništi. Rychlejší je realizace dřevostaveb panelových, kdy je celá stěna ve formě panelu s osazenými výplněmi otvorů a potřebnými rozvody připravena předem ve výrobně a odvezena na stavbu, kde se pomocí těžké techniky smontuje. Někde na přechodu mezi oběma systémy je částečná prefabrikace, kdy se nosný dřevěný rám sestavuje předem v krytém výrobním prostoru; na stavbě se tyto rámy osadí a vzájemně spojí.
U skeletových staveb naopak obvodový plášť nemá funkci výztužnou, ale pouze funkci ochrannou a výplňovou. Ze statistického hlediska nespolupůsobí při přenosu zatížení. Nosná dřevěná kostra je opět tvořena dřevěnými tyčovými prvky, velmi často z lepeného dřeva, které mají větší dimenze a jsou v konstrukci uspořádány ve větších vzdálenostech než je tomu u dřevostaveb rámových.
Dnešní dřevěná skeletová stavba se vyvinula z hrázděných staveb, označovaných také jako historický skelet, a liší se uspořádáním základních nosných prvků a zjednodušením spojů. Stavba má svůj základní modul, který určuje celkovou koncepci uspořádání jednotlivých nosných prvků. Architektům umožňuje navrhovat stavby s velkým otevřeným prostorem bez nutnosti dělení nosnými konstrukcemi a otevřené části například s použitím prosklených ploch.
Masivní dřevostavby jsou charakteristické stěnami, ve kterých nosnou funkci plní masivní dřevěná stěna vytvořená buď z plných profilů, nebo podle jednotlivých konstrukčních systémů skládáním či lepením jednotlivých vrstev přířezů a jejich vzájemným spojováním. Z důvodu plnění požadavků na tepelnou ochranu budov určených pro bydlení se většinou nosná vrstva masivní dřevěné stěny doplňuje ještě vrstvami tepelně izolačními. Kromě klasických srubových a roubených technologií patří do této kategorie také novodobé konstrukce z masivního dřeva, které vznikají z několika vzájemně křížem kladených vrstev, které se vzájemně spojují lepením. Díky tomuto spoji a kladení přířezů ve dvou směrech jsou hotové dílce extrémně rozměrově i tvarově stabilní. Takto vytvořené panely mohou být vyrobeny také jako celostěnové, což umožňuje rychlou montáž na stavbě.
Podle knihy Zdeňky Havířové Stavíme dům ze dřeva